Vánoční písně Fridricha Bridelia a jejich recepce v průběhu 17.–19. století

Vánoční písně Fridricha Bridelia a jejich recepce v průběhu 17.–19. století

Blog Article

Jak upozornil již v roce 1972 Jiří Sehnal, repertoár kancionálku Jesličky, vydaného Fridrichem Brideliem (1658) patří, vedle autorské tvorby Adama Michny, k nejvýznamnějším oživením českého hymnografického repertoáru 17.století.Hlavní přínos Jesliček je soustředěn v souboru 24 "nových" písní, jejichž texty i nápěvy jsou zde zpravidla otištěny poprvé.

Většina těchto nápěvů a do značné míry i textů pochází (vedle předpokládané Brideliovy autorské tvorby) z nadnárodního repertoáru rozšířeného v dobových středoevropských pramenech.Tento příspěvek se snaží zprostředkovat základní představu o tom, jak silnou recepci zaznamenal tento celek v české hymnografii (prozatím tedy v tištěných katolických kancionálech 17.-19.

století před nástupem historizující hymografie) a do jaké míry je recepce této vrstvy vánočních písní srovnatelná s recepcí písní A.Michny.Ze sledovaného celku 24 "nových" písní, otištěných poprvé v Jesličkách, se podařilo prokázat další recepci textu i nápěvu zhruba u poloviny (celkem 13) Baking / Pastry Molds písní.

Nápěvy byly ovšem v pozdějších zpěvnících potvrzeny všechny; některé z nich byly dále přetiskovány s upravenými či nově vytvořenými texty, přičemž si zpravidla vždy zachovaly svou výlučnou vazbu na vánoční repertoár.Výjimku tvoří několik písní, u kterých byl přejat naopak text a opatřen jiným typem nápěvů (vícehlasým, sólovým).Téměř celý soubor sledovaných nápěvů je přetištěn ještě v Kancionálu zv.

"Svatojanském" z r.1863.V recepci Brideliova repertoáru je možné sledovat dvě vnitřně souvislé tradice, částečně pokračující až za polovinu 19.

století: redakci Šteyerova Kancionálu Českého, který řadu textů podroboval úpravám (včetně náhrad za nové texty při zachování nápěvu) a jinde přidával alternativní nápěvy (včetně vzájemných záměn mezi texty a nápěvy Brideliových a Michnových písní).Recepce této linie pokračuje pěti hojně rozšířenými přetisky Kancionálu Českého a na ně navazujícím Colloidal Silver Kancionálem, zv."svatojanským" (1863-4), jehož používání dokládají (alespoň na textových variantách některých koled) etnomuzikologické záznamy ze začátku 20.

století.Druhou linii tradice představuje redakce Holana Rovenského (1694), který otiskuje větší soubor Brideliových písní, a to buď v původní generálbasové podobě, nebo ve vícehlasých úpravách.Jeho repertoár přejímá bez větších redakčních zásahů Božan (1719) a nenotovaný Koniáš (1727, s anonymními dotisky do poloviny 19.

století).Jak pokračoval život tohoto vánočního repertoáru dále, prokázal by zájem o doposud systematicky nezpracovanou českou hymnografii 19.a 20.

století.